Jednota v rozmanitosti

Kdo se klaní jakémukoli tvaru Boha s pravou vírou

Toho Já v jeho víře podporuji.

Jako zbožný dar přijímám i list, květ, plod či vodu od každého,

kdo mi je s oddaností a láskou obětuje. 

Ze všeho, co konáš, ze všeho, co jíš, dáváš nebo přinášíš jako oběť,

ze všeho, co v odříkání si ukládáš, ze všeho učiň oběť pro Mne, Ardžuno!

                                                    ...Bhagavadgíta VII/21, IX/26,27

Každý hinduista chápe, že nezáleží na tom, jakou podobu Boha uctíváme ani jakým způsobem provádíme své rituály a modlitby k němu. Věří, že modlitba k jakékoliv podobě Boha je modlitbou k tomu stejnému, Jedinému, k té jediné Všemohoucnosti, která existuje a které jsme my všichni i všechno kolem součástí a kterou v sobě pomocí svých modliteb probouzíme. 

Mnoho lidí zastává názor, že hinduismus je polyteistický, protože má veliké množství božstev. Takový názor je však velmi krátkozraký. Hinduistická víra již od svého ranného údobí chápe nejrůznější způsoby praktikování víry jako totožné a již v Rgvédu nalézáme pojednání o Jediném Bohu, který na sebe bere mnoho různých jmen a forem. Matoucí různorodost  hinduistického náboženství spočívá svými základy na pevné jednotě. "Ekam sát, Vipráh bahudhá vadanti", říká Rgvéd: Pravda (Bůh, Brahma, atd.) je jen Jedna; učenci ji nazývají různými jmény. To, co nám tedy tato mnohost božstev v hinduismu ukazuje, je zjevná duchovní tolerance hinduismu k jakémukoliv osobnímu vyjádření své víry, představovaná dvěma charakteristicky hinduistickými naukami: Naukou o duchovních schopnostech (Adhikára) a Naukou o zvoleném božstvu (Išta Dévata).

Nauka o duchovních schopnostech říká, že duchovní praktiky, které si člověk zvolí, by měly odpovídat jeho mentálnímu stavu a duchovním schopnostem. Každý člověk studuje, učí se a praktikuje úroveň duchovního studia, která odpovídá jeho potřebám a inteligenci, protože jenom tak je schopen porozumět a posunout se dál na své cestě.

Nevzdělaný venkovan, který uctívá kámen nebo hliněnou sošku, není se svými modlitbami a jednoduchými písněmi nijak odlišný od venkovského kněžího, který se modlí ve svatyni před sochou milosrdného božstva, stejně jako se nijak neliší od dobře vzdělaného učence, který medituje na Nejvyšší Jsoucnost se všemi vědomostmi o kvalitách Jsoucí Prázdnoty nebo čte a recituje svatá písma. Různé formy náboženských praktik a zpodobnění jsou tu k tomu, aby sloužily všem, podle konkrétních znalostí a rozumových schopností každého jednotlivce. Je kontraproduktivní učit nějakým abstraktním filozofickým pojmům a konceptům člověka, jehož srdce hladoví po prosté víře ve vyšší Milost a stejně tak je tomu i obráceně.

Nauka o zvoleném božstvu dává člověku svobodu zvolit si (nebo si vymyslet) formu Brahma (Boha), která uspokojí jeho duchovní touhu a učiní ji objektem jeho modliteb a uctívání. V mnohých případech si rodiny nebo lokální komunity vybírají  podle staré tradice své božstvo na základě svých potřeb. Uvědomme si, že obě nauky zapadají do hinduistického tvrzení, že Neměnná Skutečnost je přítomna ve všem, i v tom, co je pomíjivé. A tato imanentní realita sama o sobě na sebe bere nepřeberné množství podob a forem proto, abychom ji pochopili, aby každého mohla oslovit po jeho způsobu a on tak mohl skrze tuto formu pochopit tu všemu společnou a Jedinou Pravdu takovou, jaká Je.

A tak můžeme zřetelně vidět, jak se přes tu nesmírnou mnohost forem, uctívání a praktik, kterými hinduismus oplývá, táhne jemná nit jednoty, které rozumějí všichni hinduističtí věřící, ikdyž se samozřejmě najde všude vždy pár hlupáků, kteří hledají cesty, jak dokázat jedinečnost své vlastní víry.