Základní principy a ideje hinduismu

Lepší je vědění než slepý zvyk.

Lepší než vědění je rozjímání,

avšak nad samo rozjímání vyniká obětování plodů vlastní práce, protože přináší vnitřní mír. 

Kdo nezná nenávist, kdo je přátelský ke všem bytostem, kdo je klidný ve štěstí i v neštěstí,

kdo odpouští a má pevný cíl, kdo své myšlení a vědění zasvěcuje jen Mně 

- kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.

                                                                                        ...Bhagavadgíta XII/12,13,14

Všechny sekty a odnože hinduismu sdílí stejné morální ideály, ze kterých za ty základní lze považovat tyto:

  • Ahimsa (nenásilí)
  • Satya (pravdivost)
  • Brahmačárya (hledání Brahma)
  • Maitri (přátelství)
  • Dharma („naplnění osobního úkolu“)
  • Karuna (soucit)
  • Vírya (mravní síla)
  • Dama (zdrženlivost – duševní i fyzická)
  • Šauča (čistota – duševní i fyzická)

Je dobré zde poznamenat, že Brahmačárja je často překládána chybně jako sexuální zdrženlivost nebo celibát. Ve skutečnosti znamená stav nepřetržitého hledání (konečné) Pravdy (Brahma). Je dobré si všimnout, že není nazývána Bohem, jen prostě Pravdou, ať už je to cokoliv. Brihadáranyaka Upanišad (V.2) vyjadřuje tyto ideály ve třech slovech: Dámyata – cvičení sebeovládání; Dátta – být otevřený a nesobecký; a Dayadhvamh – být soucitný.

Základní praxí hinduismu je následování karma jógy, která znamená práci nebo službu bez očekávání nějakého osobního prospěchu; nebo práci na sobě pro zdokonalení svého sebeovládání. Nejvyšší fází sebeovládání je nestrannost, kterou zde není míněn pouze fakt, že musíme překonat to, co je v životě zlé, musíme se také dokázat stát nezávislými na tom, co je dobré. Například naše láska k domovu a přátelům je sama o sobě dobrá, ale dokud ji nerozšíříme na vše ve vesmíru, nestaneme se nestrannými, bude pro nás poutem, ikdyž zlatým. Nestrannost neznamená nezájem o dění a změny ve světě; pouze posouvá osobní rámec chápání Reality jako něčeho, co přetrvává věčně, činí lidské vnímání objektivnějším, činí člověka daleko lépe připraveným a způsobilým pro život. Karma jóga neznamená nečinnost nebo vyhýbání se aktivitě, znamená vykonávání veškerých činů jako službu a jako dar Nejvyšší Jsoucnosti, bez zbytečného zaobírání se výsledky svých činů a prospěchu z nich vzniklého. Plody činů, pokud nějaké jsou, přijímá hinduista jako Prasád, neboli dar nabídnutý mu Božstvím.

Pravda, jako základní ctnost hinduismu, je daleko více než pouhá pravdomluvnost. Znamená věčnou skutečnost. Hinduismus říká, že snaha po dosažení Pravdy, kamkoliv vás může zavést a jakékoliv oběti od vás vyžaduje, je nezbytná pro pokrok člověka. Proto žádný hinduistický spis nikdy neodporoval vědeckému pokroku nebo metafyzickým a etickým spekulacím. Pravda a Nenásilí jsou v hinduistických spisech vždy nerozlučně spjaty a jsou vyzdvihovány jako nejvyšší ctnosti. Mahátma Gándhí popisuje hinduismus jako cestu k Pravdě skrze nenásilí. Tento ideál je zodpovědný za mírumilovný charakter hinduistické civilizace. Aby člověk mohl jít cestou nenásilí, musí upustit od tolerování násilí u sebe samého stejně jako od vnitřního boje se sebou samým. Takže nenásilí není pasivní odpor, jak si mnoho lidí myslí. Není to bezmocnost slabých, ale tichá síla mocných.